Boateng: Trenér Löw se zajímá o naše životy. Vzniklo pouto vzájemné důvěry, kterou se mu pokoušíme splatit na hřišti

Vrací se do rodného města, skoro do obývacího pokoje. Vždyť německý fotbalový reprezentant Jérôme Boateng odehraje v úterý 27. března večer své sedmdesáté utkání za národní tým na Olympijském stadionu v Berlíně, vedle něhož vyrůstal. A svůj reprezentaci by k němu měl přivést jako kapitán.

Boateng: Trenér Löw se zajímá o naše životy. Vzniklo pouto vzájemné důvěry, kterou se mu pokoušíme splatit na hřišti
V září třicetiletý obránce Bayernu Mnichov, za který odehrál 248 utkání, odstartoval svou kariéru v berlínské Tennis Borussia. Přestože začal s fotbalem později, až v šesti letech, tak jeho talent neunikl většímu z berlínských celků. Prošel všemi mládežnickými týmy Herthy Berlín, za kterou odehrál 31. ledna 2007 svůj první bundesligový zápas proti Hannoveru 96. Během následujícího půl roku nastoupil do jedenácti utkání, dvakrát vedle svého nevlastního bratra Kevina-Prince. Již v létě 2007 přestoupil ke konkurentovi do Hamburgeru SV a hned se stal hráčem základní jedenáctky. V roce 2010 podepsal pětiletou smlouvu s Manchesterem City. Ale jeho angažmá provázela zranění, kvůli kterým se nedokázal do kádru natrvalo prosadit. Proto již o rok později zamířil do Mnichova a od Bayernu získal čtyřletý kontrakt, který už byl opakovaně prodloužený až do 30. června 2021.

V reprezentaci debutoval 10. října 2009 proti Rusku a hned se zapsal do dějin německého fotbalu. Po druhé žluté kartě dostal červenou a stal se tak prvním nováčkem, který byl při své premiéře vyloučený.

Pochází ze smíšeného německo-ghanského manželství. Matka pracovala jako letuška u British Airways a později u Lufthansy. Otec pochází z Ghany. Má mladší sestru Avelinu, která je herečkou. Starší bratr Kevin-Prince působí v bundesligovém Eintrachtu Frankfurt a hrál za národní tým Ghany. Nejstarší bratr George hraje na amatérské úrovni a v roce 2015 vydal svou první desku jako rapper. Jérôme Boateng je otcem dvojčat-dcer.

Jak vzpomínáte na utkání v semifinále mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde jste domácí porazili 7:1?

Už v prvním poločase jsme věděli, že to není tak úplně normální fotbalový zápas. A tak se to s námi táhlo dál. Zápasy Německo-Brazílie jsou vždy něco speciálního a bylo to vidět i při finále olympijského turnaje 2016 v Riu de Janeiru, které bylo prvním vzájemným utkáním po MS. Přestože šlo o olympijské výběry, bylo jasné, že více tlaku šlo na brazilský tým a stejně tomu tak bude i v úterý při zápase v Berlíně. Přestože jde v uvozovkách jen o přátelské utkání.

Pro brazilskou veřejnost i hráče je těch 7:1 nejtragičtějším výsledkem v historii. Jak to mají Němci? Mluvili jste o tom někdy? Řešíte to?

Vlastně ani ne. Možná o tom padne nějaká zmínka při poslední poradě před zápasem. Ale… Téma je to hlavně pro brazilské hráče, případně fanoušky. My vůbec nemáme v hlavách to, že jsme poslední vzájemné utkání vyhráli 7:1. My víme, proti komu v úterý nastoupíme. Proti velmi kvalitnímu soupeři, s kterým se chceme poměřit a kterého chceme porazit. Věřte, pro nás ten výsledek 7:1 není teď nijak zajímavý.

Vy jste ten zápas v Belu Horizontu zažil. Jak na vás zapůsobili plačící Brazilci a to jak na hřišti, tak v hledišti? Měl jste s nimi soucit?

Jasně že jsem si toho všiml. Bylo to patrné již v prvním poločase. Ale ani my sami jsme tomu průběhu zpočátku nemohli uvěřit. V poločase jsme se museli ubezpečovat, že to tak skutečně je, že vedeme 5:0. Ale zároveň jsme si říkali, že zápas musíme dohrát zcela koncentrovaně. To se nám podařilo. A po závěrečném hvizdu jsem si všímal i diváků. Neřekl bych tomu soucit. Ale bylo velmi emocionální, vidět tolik smutných a plačících lidí. Všeho věku, i skutečné chlapy. Ale my jsme měli ohromnou radost, protože jsme postoupili do finále mistrovství světa.

Jaké mimofotbalové vzpomínky jste si tehdy z Brazílie odvezl?

Lidi. Jak byli velmi přátelští bez ohledu na to, co se v semifinále stalo. Bylo úžasné sledovat, jak nám i místní lidé přejí, a to i před zápasem s Brazílií. Zaujalo mě, jak srdečně nás po semifinále vítali u hotelu a nebo jak nás potom se zlatými medailemi vyprovázeli na letišti. Byla to pro nás všechny skvělá zkušenost, objevili jsme novou kulturu, kuchyni.

Jakou důležitost přikládáte úternímu přátelskému duelu v Berlíně?

Samozřejmě velkou. Stejně jako tomu bylo v pátek v Düsseldorfu proti Španělsku. Vždyť zase hrajeme proti jednomu z nejlepších týmů na světě. Těší nás, že proti Brazilcům můžeme a smíme hrát. Je to pro nás velmi dobrá zkouška před mistrovstvím světa. Také proto, abychom zjistili, kde se výkonnostně nacházíme. Věřím, že nám i tento zápas pomůže se zlepšovat a být pořád lepší v utkáních proti nejlepším mužstvům. Právě to nás na šampionátu za tři měsíce čeká.

Co s vámi dělá fakt, že se vracíte do rodného města a bude hrát skoro ve svém „obývacím pokoji“ před rodinou proti takovému soupeři?

Jasně, je to něco zcela zvláštního. Přiznám, že jsem jako malé dítě snil o tom, zahrát si na Olympijském stadionu v Berlíně proti Brazílii. A teď se mi to splní. Těším se, že se tady zase budu moci ukázat a budu mít v hledišti tolik známých.

Po pátečním utkání proti Španělsku jste kritizoval hru německého týmu. Měl jste možnost si o tom popovídat se spoluhráči, aby pochopili, o co vám šlo?

V první řadě považuji za logické, o čem jsem mluvil. Ten výkon nebyl zase až tak špatný. Ale možná se kolem toho udělal zbytečně velký rozruch. Já to tak prostě mám a vždy se se spoluhráči bavíme o absolvovaném zápase. Samozřejmě si můžeme a dokonce musíme říct, jak jsme ho kdo viděl. Ani v tomto případě to nebylo jiné. Ano, má to jediný důvod. V létě chceme uspět na mistrovství světa, takže musíme i nepříjemné věci logicky správně pojmenovat. Já jsem prostě to utkání proti Španělsku takto viděl. Jiní ho zřejmě viděli v lepším světle. Myslím si, že je lepší si to teď všechno vyříkat a vyřešit, než abychom později na sebe hloupě koukali.

Co tedy musíte proti Brazílii zlepšit?

Jak jsem řekl, ve všech oblastech je možné se zlepšovat. Nikdy neuvidíte úplně perfektní zápas. Proti Španělsku jsme chtěli hrát od začátku důrazný presink, ale to se nám nedařilo. To je věc, která se však musí více trénovat. Ale času se na to při reprezentačních srazech nedostává. Snad to bude jiné při závěrečné přípravě na mistrovství, kdy budeme delší dobu spolu. V prvním poločase proti Španělsku jsme udělali pár jednoduchých chyb a nechali jsme soupeře hrát. A to proti tak skvělým týmům nesmíme připustit.

Trenér Joachim Löw vede národní tým dvanáct let. To je oproti Brazílii nemyslitelné. V čem je tak výjimečný? Vyhovujete vám hráčům? A jak se s vámi baví?

Pro nás je to velmi pozitivní, protože se dobře známe. A samozřejmě to ještě navyšuje fakt, že jsme tak úspěšní. Navíc se s ním ještě můžeme pořád zlepšovat a jeho rukopis je pod naší hrou velmi vidět. A soukromě? Je všemu otevřený, můžeme s ním mluvit o čemkoliv. Zajímá se o nás, o naše životy. Vzniklo pouto vzájemné důvěry, kterou se mu pokoušíme splatit na hřišti. A myslím, že svou práci dělá skvěle.

Německo neprohrálo už 22 utkání v řadě. Má pro vás duel proti Brazílii zvláštní motivaci? Tu sérii ještě protáhnout?

Jak bych vám to řekl. Pro nás, německou reprezentaci, je jedno, o jaký jde zápas. My chce vyhrát každý zápas, ať na mistrovství světa, v kvalifikaci nebo třeba jen v přípravě. Tak to bude i v úterý. My se fakt nedíváme na statistiky. Ale když už to padlo, tak by bylo samozřejmě krásné, kdybychom v Berlíně zvládli i ten 23. zápas. Pro nás však bude důležitější, abychom ho odehráli dobře, byli spokojení s tím, co jsme odvedli na hřišti. Ale určitě bychom rádi vyhráli.

Kterého z brazilských hráčů, kromě chybějícího Neymara, považujete za nejlepšího?

Celý jejich útok je skvělý. Myslím, že není tolik národních týmů, které by měly tak skvělou ofenzívu. Coutinho, Douglas Costa. I všichni ostatní jsou již dobře sehraní a umějí rozhodovat zápasy. Dohromady jsou velmi nebezpeční a patří k nejlepším na světě.

Co říkáte tomu, že Thomas Tuchel odmítl nabídku Bayernu Mnichova a nebude vaším trenérem?

Pouze jsem to zaregistroval. Nic víc. Tak jako tak mě to teď nezajímá, protože nás ještě čeká zbytek bundesligové sezony a snad také mistrovství světa. A až poté, pokud se to téma ke mně dostane, tak se tím budu zabývat.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o Levné fotbalové dresy.

Primera Division – Začalo to Fábregasem. Kdo další následoval cestu Cesca z Barcelony do Anglie?

Španělské kluby se bránit nedokázaly. Nejenže logicky nemohly svým hráčům zaručit, že se jednou dostanou do prvního týmu, ale mohly jim, dle tehdejší legislativy, nabídnout profi smlouvu až od 18 let věku. Zatímco v Anglii dali hráčovi statisíce liber či eur třeba v patnácti. Zde je přehled hráčů, kteří od roku 2003 opustili barcelonská škamna, aby přesídlili na britské ostrovy s vidinou větší perspektivy. Limitem je hranice 23 let věku.

Cesc Fabregas
Přišel: Arsenal (2003)

Částka: kompenzace

Zápasy v PL: 338

Současný klub: Chelsea

Fabregas odešel do Arsenalu z prostého důvodu. Chtěl mít větší šanci nastupovat, než se mu naskýtala v Barceloně. A stálo to za to. V 17 letech se stal klíčovým hráčem a hnacím motorem zálohy Kanonýrů. Do Barcelony se nakonec ještě vrátil, v roce 2011. Ovšem pocity z tříletého angažmá byly spíše smíšené. Proto se do Premier League stěhoval znovu. Ale do dresu Chelsea.

Gerard Piqué
Přišel: Manchester United (2004)

Částka: 4,5 mil. liber

Zápasy v PL: 12

Současný klub: Barcelona

Od Gerarda Piquého si v United hodně slibovali. Jenže měl před sebou těžkou konkurenci, dvojici Ferdinand – Vidić. Přes ně bylo nemožné se dostat nastálo do sestavy. Po čtyřech letech se vrátil do Barcy a postupně se stal nejlepším obráncem současnosti.

Fran Mérida
Přišel: Arsenal (2005)

Částka: Zadarmo

Zápasy v PL: 6

Současný klub: Osasuna

Fajnový středopolař stejného střihu jako byl Fabregas. Jenže Merida nenaplnil očekávání a v roce 2010 se stěhoval do Atlética Madrid. Odtud pak prošel další štace v Portugalsku, Brazílii a aktuálně válčí v dresu španělské druholigové Osasuny.

Daniel Pacheco
Přišel: Liverpool (2007)

Částka: Zadarmo

Zápasy v PL: 5

Současný klub: Getafe

Drobný útočník ukázal na Anfieldu nesmírný potenciál, nicméně k zápasům v Premier League se prokousával horko těžko. V Anglii se tak jeho top momenty pojí k Norwichi, kterému pomohl k prostupu do Championship v roce 2011. O tři roky později ho získal Betis Sevilla, dvě poslední sezóny ale trávil na hostování v Alavésu a Getafe.

Giovani dos Santos
Přišel: Tottenham (2008)

Částka: 4,7 mil. liber

Zápasy v PL: 18

Současný klub: LA Galaxy

Bylo velkým překvapením, když mexickému fotbalistovi, který byl považován za jeden z největších talentů barcelonské líhně, bylo dovoleno odejít do Tottenhamu. Ovšem pro Dos Santose to nebyl krok tím správným směrem. Kohouti ho postupně posílali na hostování do Ipswiche, Galatasaray či Racingu Santander, aby ho pod cenou prodali v roce 2012 na Mallorku. Nyní hraje v Los Angeles.

Gai Assulin
Přišel: Manchester City (2010)

Částka: Zadarmo

Zápasy v PL: 0

Současný klub: Kajrat Almaty

Chtělo by se říct něco ve smyslu: Ten ale dopad‘. Také tomuto Izraelci se předvídala zářná budoucnost, ovšem dopadlo to hrozně. Za všechno hovoří to, že je momentálně hráčem kazašského klubu Kajrat Almaty.

Rubén Rochina
Přišel: Blackburn Rovers (2011)

Částka: 385.000 liber

Zápasy v PL: 22

Současný klub: Kazaň (hostování Levante)

Rochina měl celkem obstojný vstup do Premier League, ale Rovers od sestupu dolů neuchránil. Za Blackburn odehrál ještě pár zápasů v druhé lize, ovšem pokaždé bylo jeho angažmá prokládáno hostováním v některém ze španělských klubů. Teď patří Rubinu Kazaň, ale i ten ho půjčil do Levante.

Oriol Romeu
Přišel: Chelsea (2011)

Částka: 4 miliony liber

Zápasy v PL: 108

Současný klub: Southampton

Romeu v Chelsea pravidelně hrál pod manažerem Andre Villasem Boasem, nicméně další kouče už o svých kvalitách přesvědčit nedovedl. Po několika hostováních nastálo přestoupil do Southamptonu, kde se stal klíčovým hráčem.

Jon Toral
Přišel: Arsenal (2011)

Částka: 300.000 liber

Zápasy v PL: 0

Současný klub: Hull City

Nikdy neokusil chuť Premier League, byť v klubech z druhého podlaží britského fotbalu zářil. Ať už šlo o Brentford či Birmingham. Nyní Arsenal už natrvalo opustil a opět působí v Championship, pro změnu v dresu Hullu.

Vítejte v našem blogu, abyste dostali další novinky o Levné fotbalové dresy.

 

Filip Hašek: Táta je někdy přísnější, ale jako v seriálu Lajna to nebylo

Na fotbalové výsluní se pomalu dere další z rodu Hašků. Ten nejmladší z rodu – Filip, rovněž začínal na Spartě, poslední rok a půl však bojoval za Vlašim a od zimy je čerstvě v kádru Českých Budějovic. V jejich dresu si hned v prvním jarním kole Fortuna národní ligy připsal branku do sítě Hradce Králové, avšak ani to na body nestačilo. Proč odešel na jih Čech? Cítí se ještě jako Sparťan? Je náročné být z fotbalové rodiny? O tom všem jsme s Filipem Haškem mluvili v našem exkluzivním rozhovoru.

Filip Hašek: Táta je někdy přísnější, ale jako v seriálu Lajna to nebylo
Vlašim jste vyměnil za České Budějovice, proč?
Především kvůli lepšímu postavení v tabulce a tomu, že se tady hraje o titul, respektive o postup do nejvyšší soutěže, což je hlavním cílem celého klubu.

Hrálo v tom roli také to, že tým po podzimu opustilo více hráčů nebo že se vám na podzim nedařilo tak, jako na jaře?
Ve Vlašimi jsem byl už rok a půl, takže jsem i já sám už chtěl změnit působiště a zkusit něco jiného. To, že odešli i jiní hráči, na to však žádný vliv nemělo. Poslední měsíc podzimu jsem byl zraněný, takže jsem nevěděl, jak to se mnou bude. Byl jsem rád, že se nakonec Budějovice ozvaly a já dostal šanci. Co se týče zázemí a klubových cílů, je to zase trošku jinde než ve Vlašimi. Tím ji však určitě nechci křivdit, naopak jsem jí moc vděčný za to, že mě uvedla do dospělého fotbalu a dala příležitost. Na to nikdy nezapomenu, ale přeci jen je to malý provinční klub, který ve FNL nemá ambice postoupit. České Budějovice jsou krajské město a chtíč tady je, a proto jsem zde i já.

Nebral jste to jako riziko, že byste třeba nemusel dostat tolik herního prostoru?
Takové riziko je tady vždy. Ve Vlašimi je sparťanský trenér, což je velká výhoda, navíc Pan Havlíček mě trénoval již v dorostu, takže jsme se znali a měli spolu dobrý vztah. V Budějovicích jsem nikoho z realizačního týmu dopředu neznal, s panem Horejšem jsem se seznámil až na naší společné schůzce v Praze, kde jsme probírali mé angažmá. Šel jsem tedy do úplně nového prostředí, což vždy znamená riziko, že nebudete hrát. Ale o tom sport je. Je to výzva dokázat sám sobě i všem ostatním, že na to máte.

Potkal jste se tam však s několika hráči, které znáte už ze Sparty. Dá se z toho vytěžit i výhoda na hřišti?
Určitě je výhoda, když přijdete do kabiny a znáte kluky ať už z mládeže nebo celkově ze Sparty, určitě je to lepší než přijít do klubu, kde člověk nikoho nezná a nemá si s nikým co říct. To pro nikoho není příjemné a může pak skončit jako tichý myš někde v rohu. Já znal osobně Honzu Vondru, Patrika Čavoše, Jindru Staňka a další.

První zápas a hned gól, lépe asi začít nešlo, že?
Co se týká mě osobně, tak to podle mě bylo vydařené. Jen škoda, že jsme neodvezli alespoň bod. Z osobního hlediska mám tedy radost, ale pokud jde o tým, tak jsem smutný, že to bodově nevyšlo.

Přesto nemáte z utkání v Hradci Králové ani bod, proč to nevyšlo?
Vím, že je to klišé, ale chybělo nám trošku fotbalového štěstí. První poločas byl vyrovnaný, ve druhém jsme dominovali na míči i na počet šancí, ale v poslední minutě nás potrestali standardní situací ze své jediné šance za celou pětačtyřicetiminutovku. Asi za to může výpadek koncentrace, těžko říct.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Hašek junior: V jednom týmu s tátou? Hraju pod ním rád, je to kvalitní trenér

S trochou nadsázky by se dalo říct, že bez sebe nedají ani ránu. Když jeden někam zamíří, ten druhý tam zákonitě zanedlouho rovněž zakotví. Platí to o někdejší dlouholeté opoře pražské Sparty a současnému trenérovi Martinu Haškovi a jeho synovi Martinovi. Když se loni v dubnu ujal Bohemians, znamenalo to, že se už počtvrté potká svým nejstarším potomkem ve stejném týmu. „Jeho tréninky mě baví a to, že jsem spolu pořád ve styku, mi vůbec nevadí,“ hlásí dvaadvacetiletý záložník, který v Ďolíčku působí už druhou sezonu.

Hašek junior: V jednom týmu s tátou? Hraju pod ním rád, je to kvalitní trenér
Za posledních pár let jste prošel hned několik klubů, ve kterých jste byl na hostování ze Sparty. Je to pro mladého hráče to pravé, když i dvakrát za sezonu změní působiště?

Na hostování ze Sparty jsem byl v hodně klubech, nevím, jestli je to ideální či nikoliv. Myslím si ale, že pro mladého hráče je určitě lepší hrát druhou ligu než tu juniorskou, která je prakticky o ničem. Já jsem byl za možnost působit ve druholigových klubech rád.

V Bohemce jste byl nejprve na hostování, před letošní sezonou jste se rozhodl pro trvalý přestup ze Sparty. Hrálo v tom nějakou roli i to neustálé stěhování a výměny klubů?

Roli to nehrálo. Stálo za tím to, že se mi v Bohemce líbilo, měl jsem důvěru od lidí v klubu. Byl jsem tam zvyklý nejen na kluky v kabině, ale i na všechno kolem. To byly hlavní důvody, proč jsme se rozhodl zamířit do Bohemky na přestup.

Takže i na vás „dýchlo“ kouzlo Ďolíčku?

Jak už jsem řekl, moc se mi tady líbí. Součástí balíčku toho, co mě zaujalo, jsou i fanoušci a také stadion, který sice není moderní, ale je tam pozitivní atmosféra. Tu vytváří nejen samotný stadion, ale také lidé, kteří tam chodí fandit. Hraju tam prostě rád.

Ve Fiorentině je to úplně jiný svět, říká Graiciar. Před odchodem chce přidat další góly
Bohemka na podzim v lize velmi příjemně překvapila. S jakými ambicemi vstupujete do jarní části ligy a padlo v kabině nějaké konkrétní umístění, s nímž byste byli na konci sezony spokojeni?

Do jara vstupujeme s ambicemi hrát v každém zápase nejlépe, jak dovedeme a dát do toho všechno, co v nás vězí. Uvidíme, na co to bude stačit. A představy o umístění? Chtěli bychom být co nejvýše, žádné konkrétní umístění či cíl stanovený nemáme.

Není tajemstvím, že vás trénuje otec, bývalý skvělý záložník a reprezentant, které fanoušci znají hlavně z působení ve Spartě. Jaké to je pod ním trénovat a být s ním prakticky neustále ve styku?

Já jsem se spoluprací spokojený, doufám, že i on. Baví mě pod ním trénovat, dělá totiž zábavné tréninky. Myslím si, že je to kvalitní trenér i člověk. Je to dobré a to, že jsme neustále ve styku, mi vůbec nevadí. Vzájemný vztah jsme měnit nemuseli, zůstal takový, jako vždycky byl.

Podrobné informace získáte zde:fotbalove dresy vyprodej.

TOP 4 nedocenění hráči, které naleznete na soupisce slavného letenského „S“

Sparťanský kádr není úzký ani po dalších zimních úpravách, jejich cílem bylo zbavit se nepotřebných. Aktuální letenská soupiska navíc čítá jména, která by si zasloužila o něco větší prostor, než jim čerstvě odvolaný hlavní kouč Andrea Stramaccioni poskytl. Redakce eFotbal.cz ví minimálně o čtyřech jedincích, jejichž potenciálem se k tomuto datu v Generali aréně plýtvalo. Jestlipak jim pomůže změna na trenérské lavičce?

TOP 4 nedocenění hráči, které naleznete na soupisce slavného letenského „S“
Bogdan Vatajelu
(24 let, obránce či záložník)

Je skoro až ostudou, že čtyřiadvacetiletý rumunský univerzál Bogdan Vatajelu dostal v dosavadním průběhu ligové sezony šanci v základní sestavě pouze v devíti případech.

Bývalý zadák celku CS U Craiova totiž disponuje nejlepšími centrovanými míči široko daleko, což ukázal také v posledním utkání s Brnem, které mohl ovlivňovat až od 57. minuty po vystřídání absolutně nevýrazného Michala Kadlece, který už nemá dlouho co nabídnout a být u kormidla například Petr Rada, už v mužstvu dávno není. Po třech minutách na hřišti přesným míčem vybídl ke skórování Ondřeje Zahustela a o pár chvil později to byl znovu on, po jehož plachtící nabídce orazítkoval břevno David Lafata.

Stále perspektivní rumunský borec je skrytým pokladem slavného „S“ a navíc je v pořádku také charakterově. Ačkoliv po svém příchodu nehrál, vždy mluvil o klubu velmi loajálně a trpělivě čekal na větší šanci, jež přišla až loni na jaře právě pod zmíněným Petrem Radou. Protože Vjačeslava Karavajeva se aktuálně pátý tým HET ligy zbavil velmi nešťastně, snad si podobně nenechá pláchnout také Vatajelua.

Podrobné informace získáte zde:fotbalove dresy vyprodej.

Němečtí fandové: Kašleme vám na pondělní zápasy v bundeslize! A co Češi?

Býval to nedostižný vzor termínové dokonalosti a disciplíny. Německá bundesliga. V pátek předehrávka od 20.30 hodin, v sobotu pět utkání od 15.30, jedno od 18.30, v neděli dvě televizní dohrávky od 15.30 a 17.30 (nyní od 18) hodin. Přesto nejel vlak. Od jara je to jinak a německý fanoušek, milující pořádek, se bouří. Nelíbí se mu občasné pondělní večerní dohrávky (20.30 hodin). Poprvé se tak stalo v pondělí 19. února, kdy se dohrávalo utkání Eintracht Frankfurt nad Mohanem – RB Lipsko (2:1), a diváci mohutně protestovali.

Němečtí fandové: Kašleme vám na pondělní zápasy v bundeslize! A co Češi?
K další pondělní dohrávce dojde už následující kolo – 26. února se hraje duel Borussia Dortmund – FC Augsburg, potom je 12. března na pořadu střetnutí Werder Brémy – 1. FC Kolín nad Rýnem. Další pondělní zápasy pak čekají bundesligové diváky ve 28. a 32. kole.

Důvod? 1. Úleva německým týmům, které hrají ve čtvrtek večer zápasy Evropské ligy, 2. Rozšíření nabídky televizních duelů v souvislosti s příjmy klubů z televizních práv.

Jenže němečtí fandové na tohle kašlou. Vadí jim, že pondělí je klasický pracovní den a také, že oblíbené výjezdy fanoušků hostujících týmů není možné o pondělcích podnikat.

„I můj holič má v pondělí volno“
Pondělní premiéru ve Frankfurtu nad Mohanem proto provázely ostré fanouškovské protesty.

Jak napsal deník Sport, před zápasem byla část protestujících fanoušků vpuštěna až k bariéře před hřiště, pak se ovšem na pokyn hlasatele vrátila zpět do hlediště. Z hlasatelské kabiny se nesla populární píseň „I don‘t like Mondays“ („Nemám rád pondělky“). Diváci během utkání mohutně pískali a na začátku druhého poločasu zaplavili hrací plochu tenisovými míčky.

Ve frankfurtském hledišti pak bylo vidět spoustu protestních transparentů s nápisy jako: „I můj holič má v pondělí volno“, „Kašleme vám na vaše pondělní zápasy“, „Fanouškovská kultura trpí, sledovanost stoupá“.

Z posledního transparentu lze vyčíst, že jde i souboj mezi pravými fandy, kteří chtějí chodit za atmosférou do hledišť, a typickými pasivními konzumenty sportovní zábavy, tzv. „gaučaři“.

A jak je to jinde? Obvyklé jsou pondělní dohrávky ve Španělsku, občas v Anglii a Itálii, ve Francii zpravidla nikoliv. Nejvyšší soutěže se v pondělí dohrávají třeba i v Dánsku, Polsku, Turecku či Portugalsku.

Když před lety zavedli fotbalové televizní pondělky ve Španělsku, nebouřili se ani tak fandové, ale španělské ženy. Jedna z ženských organizací proti tomu dokonce podala oficiální protest, protože pondělí bývalo jediným dnem, kdy se jejich manželé nemohli dívat na fotbal a trávili tedy večery s rodinou. Jak vidno, španělské dámy se svou peticí neuspěly.

Pondělky v Česku? Pro účastníky Evropské ligy
A co Česko? Je to s ním podobné jako nyní v Německu. Pondělní dohrávky občas odlehčí týmům hrajícím v Evropské lize, v současném případě Viktorii Plzeň. Podle soutěžního řádu sice tým, který hraje evropské poháry ve čtvrtek, musí nastoupit k ligovému utkání v neděli. Ovšem pokud soupeř souhlasí, může si pohárový zástupce svůj zápas odložit na pondělí.

To se ostatně děje teď i v případě střetnutí Viktoria Plzeň – Vysočina Jihlava, které se za asistence kamer ČT Sport dohrává v pondělí 26. února od 17 hodin. Je to přitom paradox, k odložení duelu na pondělí se zpravidla přistupuje v případě, když pohárový účastník hraje svůj zápas Evropské ligy ve čtvrtek v zahraničí. Jenže nyní absolvují Plzeňští odvetu play off Evropské ligy s Partizanem Bělehrad v 19.00 hodin doma. Když před týdnem hráli ve čtvrtek večer (v 21.05) v Srbsku, museli v Olomouci proti Sigmě nastoupit už v neděli v 16.00 hodin…

„Fanouškovská kultura trpí, sledovanost stoupá“
Co na to český fanoušek? Tomu většinovému, tedy pasivnímu „gaučaři“, je to celkem jedno, ovšem fandové, kteří s týmem jezdí na vzdálené venkovní zápasy, se bouří, protože nestíhají fotbalové výlety skloubit se svou prací (to se ostatně týká i pátků). Nejvíce proti ligovému fotbalu ve všedních dnech tedy protestují početné tábory fandů Baníku Ostrava, Slavie, Sparty a pražských Bohemians 1905.

Ovšem vzhledem k tomu, že jich není zdaleka tolik jako v bundeslize, jejich protesty nebývají tak razantní, sem tam nějaký transparent.

Problém dokonale vystihuje již zmíněný frankfurtský transparent „Fanouškovská kultura trpí, sledovanost stoupá“. Zisky z televizních práv a od sponzorů jsou stále důležitější, ale aby se nakonec fotbal v blízké budoucnosti nehrál před davy robotických fanoušků.

Ostatně stačí se podívat, jak to na stadionu vypadá, když do Česka výjimečně přicestují k evropským pohárům kluby jako FC Barcelona či Bayern Mnichov. Tradiční diváci jsou vytlačení ze svých míst do rohů nebo zcela mimo tribuny, které obsadí zástupci movitých sponzorů, sváteční diváci, kravaťáci a snobové. A podle toho pak atmosféra v hledišti vypadá.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.

Ukrajinský Šachtar dál římským prokletím, konfrontace v Seville gól nepřinesla

A pak že statistiky jsou jen suchými čísly nemajícími ve fotbale výpovědní hodnotu. AS Řím se v osmifinále Ligy mistrů přesvědčil na Ukrajině o opaku. Až dosud se s Šachtarem Doněck utkal na evropské pohárové scéně čtyřikrát, přičemž s ním třikrát prohrál. V dnešním duelu zase, i když se ujal vedení a do půle měl navrch. Po změně stran však Jihoameričané ve službách Šachtaru zařídili obrat a výhru 2:1. Druhá osmifinálové konfrontace mezi Sevillou a Manchesterem United gól nepřinesla, takže o postupujícím se bude rozhodovat 13. března na Old Trafford.

Hráči Šachtaru se radují po gólu proti AS Řím.
Gleb Garanich
Reuters
Fotogalerie
4 fotografie

Jen ti dva ví, co se mezi nimi událo, ale trenér Mourinho zbytí neměl. Španělský legionář Herrera se po čtvrthodině opět zranil, takže na hřiště musel Pogba. Minulý týden údajně podle jedněch sužovaný tajemnou nemocí, podle jiných si až moc vyskakující na kouče Rudých ďáblů a proto vyřazený z kádru.

Sevilla byla k výhře blíž
V Seville ho vzal Mourinho na milost a čekal, zda se mu Francouz koupený před půldruhým rokem za závratných 105 milión eur odvděčí. Nic takového, Pogba jen zapadl do partitury praktikované Manchesterem United.

Nijak nad ostatní nevyčníval, individuálně se neprosadil, bránu Sevilly neohrozil. Zase až takový div to nebyl, protože v takticky vedené partii bylo zřejmé, že Ital na lavičce domácího týmu Vincenzo Montella je velkým obdivovatelem Mourinha.

„Čtu jeho knihy, studuji jeho práci i fotbalovou filosofii,“ přiznával, že se strategií a taktikou Portugalce se nechává inspirovat. I proto se šancí na obou stranách rodilo pramálo. Aktivní Correa se o trochu vzrušení postaral, to skutečné však přišlo v podání Sevilly až pár minut před přestávkou. Ránu Mercada však De Gea bravurně vyrazil, v nastavení první půle pak zlikvidoval hlavičku Muriela doslova zázračně.

Po změně stran převzali domácí aktivitu docela, byli aktivnější, útočili, Sarabia ovšem v obrovské šanci hlavičkoval nad bránu. A když si Lukaku zpracoval v rýsující se možnosti přihrávku Pogby rukou, skončil duel bezgólovou remízou.

To samozřejmě znamenalo ztrátu pro domácí, kteří by si alespoň jednobrankové vítězství za předvedený výkon i šance zasloužili.

Džeko jako střelec selhal, jako nahrávač se osvědčil
Dvakrát se ocitl Džeko během úvodních dvaceti minut ve velké šanci, dvakrát ztroskotal na brankáři Pjatovovi. Nejprve po rohovém kopu, poté po vysunutí, kdy se dostal do šestnáctky, ale pálil přímo do gólmana. Proto do třetice raději nahrával… A parádně, protože na sebe nalákal dva obránce Šachtaru, aby poté poslal tureckému legionáři Ünderovi přihrávku, kterou by bylo hříchem neproměnit.

Ünder ji zužikoval a AS Řím v Charkově, kde Šachtar Doněck hraje své domácí zápasy, zaslouženě vedl. Ve vyrovnané partii byl fotbalovější, do přestávky nebezpečnější, nad ukrajinským protivníkem, který byl až dosud ve vzájemných střetnutích jeho černou můrou, měl přece jen navrch.

Jenže po změně stran už to neplatilo. Portugalský kouč Fonseca promluvil svým svěřencům do duše a ukrajinský mistr nejenže viditelně přidal, ale za sedm minut vyrovnal. Rakickij našel dlouhou přihrávkou přes půlku hřiště Argentince Ferreyru, ten si pohrál s Manolasem a skóroval.

Šachtar se rozjel, ale gólman Alisson se vytáhl při střelách Brazilce Freda i pokusu jeho krajana Taisona. V 71. minutě však byl i on při trestném kopu bezmocný, neboť Fred technickou střelou trefil roh jeho brány. Stěpaněnko a Ferreyra mohli v závěru vedení domácích zvýšit, ale Alisson se znovu vytáhl.

I tak se ovšem naplnila tradice vzájemných zápasů Šachtaru s AS Řím, v jehož sestavě se mladý český útočník Schick zase neobjevil. V páté pohárové konfrontaci měl zase navrch Doněck. Už počtvrté. Ale rozhodne až odveta.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Kdo prošel příbramskou líhní talentů? Jeden válí v Serii A, další sní o Premier League

V letošní sezoně sice hraje Příbram druhou ligu, v práci s fotbalovou mládeží ale jednoznačně patří mezi tuzemskou elitu. Tamní líheň talentů je vyhlášená. Portál eFotbal.cz vybral pětici současných talentů, kteří prošli právě příbramskou mládežnickou akademií a dnes dělají klubu od Litavky dobré jméno nejen v Česku, ale i v zahraničí. O jaké borce jde?

Kdo prošel příbramskou líhní talentů? Jeden válí v Serii A, další sní o Premier League
Václav Černý
V Příbrami velmi rychle poznali, jak velký talent třímají v rukou. Už jako mladší žák hrál po boku daleko starších spoluhráčů, fotbalovými dovednostmi se jim hravě vyrovnal. Ve čtrnácti nastupoval za mladší dorost, v sezoně nastřílel ve 22 zápasech neskutečných 45 gólů. Byl na stážích v Juventusu, Hamburku, Chelsea a Ajaxu. Právě s amsterdamským klubem podepsal začátkem roku 2013 mládežnickou smlouvu, zamířil tam ale mohl až o rok později, až když mu bylo šestnáct.

Svůj talent rozvíjel i v tamní světově proslulé akademii, v lednu 2015 podepsal s Ajaxem profesionální kontrakt a v srpnu si jako osmnáctiletý odbyl debut za áčko v nizozemské lize. O pár dní později si poprvé zahrál i Evropskou ligu. Za první tým dvacetiletý záložník dosud odehrál 26 soutěžních utkání a vstřelil čtyři góly. Další starty ale jen tak nepřidá. V říjnu si reprezentant do 21 let v utkání Nizozemského poháru přetrhl vaz v koleni a sezona pro něj předčasně skončila.

Podrobné informace získáte zde:dětské fotbalové dresy levně.

Barcelona – Valencie 1:0 Barcelona je blíž k pohárovému finále, o výhře rozhodl Suárez

Fotbalisté Barcelony vyhráli ve čtvrtek úvodní zápas semifinále Španělského poháru, když porazili doma Valencii 1:0. Vítězný gól vstřelil po přihrávce Argentince Messiho jeho parťák z útoku Luis Suárez.

Barcelonský útočník Luis Suárez vstřelil v pohárovém utkání gól do sítě Valencie.
Barcelonský útočník Luis Suárez vstřelil v pohárovém utkání gól do sítě Valencie.

Albert Gea, Reuters

Messi prošel s míčem levou stranou pokutového území a poslal před branku nadýchaný oblouček, který hlavou poslal do sítě Suárez a Barcelona mohla slavit.

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.

Fotbalové kluby utratily loni za přestupy 130 miliard korun

Nejvíce v roce 2017 stejně jako v minulosti utrácely kluby z Anglie, které vydaly na vylepšení kádrů 988 miliónů dolarů. Roli v tom sehrály velké přestupy, jako byl přesun Romelua Lukakua z Evertonu do Manchesteru United za 75 miliónů liber či příchod Álvara Moraty z Realu Madrid do Chelsea za 60 miliónů liber.

Tyto částky však loni hravě překonal transfer Brazilce Neymara z Barcelony do Paris Saint-Germain za rekordních 222 miliónů eur. Astronomické odstupné více než dvojnásobně překonalo předchozí světový rekord, který v roce 2016 stanovil Manchester United ziskem Francouze Paula Pogby z Juventusu (105 miliónů eur).

FIFA upozornila na to, že růst přestupových částek má na svědomí relativně malá skupina klubů. Více než dvě třetiny celkové sumy utratilo 50 klubů z 13 různých zemí.

Česko mezi rychle rostoucími trhy
Světová federace si ve své zprávě všímá také České republiky, kterou zmiňuje společně s Japonskem a Maďarskem jako příklad rychle rostoucího trhu. V roce 2017 české kluby utratily za mezinárodní transfery 18,7 miliónu dolarů, což Českou republiku řadí na 25. místo na světě. Výdaje na transfery se téměř zdvojnásobily oproti roku 2016 (9,5 miliónu dolarů) a byly sedminásobně vyšší než v roce 2015 (2,6 miliónu dolarů).

Nejdražším přestupem do české ligy byl loni příchod izraelského útočníka Tala Ben Chaima do pražské Sparty z Maccabi Tel Aviv za 76 miliónů korun. Před týdnem Sparta přivedla z Anderlechtu Brusel Rumuna Nicolaea Stanciua za 117 miliónů korun, jež se už ale do přehledu nezapočítávají.

Nejvíce mezinárodních přestupů loni absolvovali brazilští fotbalisté, kterých změnilo dres 1755. Nejvíce peněz dostaly za přestupy španělské kluby (840,4 miliónu dolarů), ale největší čistý zisk z transferů měli v Portugalsku (707,5 miliónu dolarů).

Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy Levně.