Pražská Sparta předevčírem učinila Tala Ben Chaima nejdražším hráčem české ligy – ať už jde o přestupovou částku nebo očekávaný plat. A na první pohled si pro takovou investici vybrala správného borce; talentem očividně bohatě obdařeného křídelníka, který před dvěma lety nemálo zaujal v Lize mistrů proti Plzni. Pár „ale“ se nicméně vždy najde…
První otazník se vznáší hnedle nad tím, jak vůbec Ben Chaim ustojí své první zahraniční angažmá. Jeho agentem je odnepaměti jeho vlastní otec, což nasvědčuje jisté pohodlnosti, přičemž zanedlouho 28letý křídelník již v minulosti ve prospěch lepšího kontraktu v Tel-Avivu odmítal i zájemce ze Španělska.
Je tedy vůbec psychicky připraven na cizí prostředí? Nehlodal ho dříve červík, který zaséval docela neomylné, docela dobře podložené obavy? Vyloučit to momentálně nelze.
Důležité také bude, jak Ben Chaima přijmou jeho vlastní fanoušci, neboť by mohlo být záhodno mu zkraje dopřát pořádnou dávku trpělivosti. Ačkoliv Ben Chaim vedle střelce Zahaviho a stopera Ben Haima nikdy nebyl největším symbolem klubu, za miláčka publika se s klidem považovat dal.
V tomto směru si už sparťanský kotel své zažil, když navzdory relativně rozpačitým startům nakonec mezi sebe celkem bezproblémově přijímal rodáky z Kamerunu a Pobřeží Slonoviny (zejména na Bonyho debutovou, třígólovou sezonu se teď vzpomíná s úsměvem), takže by měl být připraven i na Izraelce.
V případě prokázání jisté důvěry, ba tolerance by letenští fandové mohli dojít parádních a pravidelných splátek, o tom není pochyb. A pravdou je, že Tal Ben Chaim byl svým způsobem pro Maccabi Tel-Aviv ukázkovým talismanem; však při ligové prohře svého týmu naposledy skóroval dávného září 2014.
Ovšem psychické hledisko má více vrstev a neobsahuje pouze otázku zabydlování v cizím prostředí. Speciálně po uplynulé sezoně se totiž nabízí vrhnout určitý stín obav i na Ben Chaima v roli jasného vůdce ofenzívy, která mu byla svěřena po odchodu hlavního kanonýra a lídra Erana Zahaviho do Číny.
V tomto ohledu byla sezona 2016/17 Ben Chaimovým „coming outem“, respektive ho měla přinést a spíše nepřinesla. Právě letos měl Ben Chaim učinit Maccabi svým týmem, který bude šlapat podle něho. A k tomu vesměs došlo – problém je, že tým nešlapal ani zdaleka tak, jak by si kdekdo představoval.
Počátek sezony vypadal jako z pohádky a Šota Arveladze se jevil coby ten pravý trenér určený ke stavbě týmu kolem sedmadvacetileté hvězdy. Ben Chaim okamžitě zažil svůj suverénně nejlepší ligový úvod v kariéře, když se poprvé trefil v pěti po sobě jdoucích startech a celkem nastřádal neuvěřitelných osm tref.
Jenže ihned záhy to žlutomodrým v sedmém kole skřípalo doma proti Maccabi Haifa a Arveladze si dovolil něco nemyslitelného – o půli Ben Chaima po údajné rozepři v kabině stáhl a do dalšího zápasu ho ani nepostavil od začátku. Maccabi Tel-Aviv prohrálo obě klání, celkem uhrálo jedinou výhru v šesti kolech mezi koncem října a začátkem prosince… a v honbě za titul utrpělo dramatickou, ne-li v součtu osudovou ztrátu.
Jistě, sám Arveladze se v tu dobu neprojevil jako citlivý stratég a brzy se taky začalo intenzivně volat po jeho hlavě, která se okamžitě zkraje nového roku skutečně kutálela, ovšem faktem zároveň zůstává, že Ben Chaima v nepohodě zkrátka na hřišti nechcete. Vzteká se na rozhodčí, sbírá karty, vytrácí se.
Odchovance Maccabi Petach-Tikva, kde mimochodem Ben Chaim vyrůstal s dalším vysoce ceněným Izraelcem Omarem Damarim (na kterého tehdy druholigové RB Lipsko v lednu 2015 našilo pěti- až sedmimilionovou cenovku), je potřeba si svým způsobem hýčkat.
Když všechno klape a on zároveň na svém (zpravidla levém) křídle přijímá dostatek balonů, je schopen soupeře zadupávat do země jako otravný hmyz, a to i při útočení do plných – jakkoliv je převážně rychlostním typem dribléra. Když ale leccos nevychází, Ben Chaim až nezdravě často není k nalezení.
Pídíte se třeba po gólu, kterým by reagoval na branku soupeře a zpříma tak pomáhal odvracet potenciální nezdar? V sezoně 2016/17 žádnou takovou nenajdete – a to jich dal celkem 15. Z toho jedenáct ovšem nasázel v zápasech, které Maccabi nakonec vyhrálo dvougólovým či vyšším rozdílem. Jistě, nebýt Ben Chaima, nebylo by to tolik. Ale hubenější výhry by se dost možná narodily tak jako tak.
Jakmile se tedy měl Ben Chaim podílet na debaklu slabšího soupeře, neměl sebemenší problém. Zato jakmile se na něho mančaft v závěru sezony odvolával v těžkých bitvách s Hapoelem Beer-Ševa (dvakrát) a Beitarem Jeruzalém, Ben Chaim nepřiskočil. A všechny duely – i samotný titul – se prohrály.
Další obdobný a poměrně čerstvý případ pro změnu z pohárové Evropy: v první půli zápasu se Zenitem Ben Chaim asistoval u dvou branek při poločasovém vedení 3:0 a uprostřed šlapajícího mužstva vypadal jako král; když pak Zenit heroicky otáčel na 3:4, řekl si o pozornost akorát střídáním z 85. minuty.
Zde je opět třeba zdůraznit, že vina rozhodně neleží pouze na bedrech Ben Chaima. Taky je ale nutno vzít v potaz, že ve své první sezoně coby neoddiskutovatelná hlavní star Maccabi spíše selhal; třebaže statisticky prožil svůj nejvydařenější ročník. Sparta by tudíž na Ben Chaimovi jednak rozhodně měla chtít stavět hru, jednak by ale měla být připravena na poměrně dost náladového rozdílového hráče.
Na tomto místě je nesmírně důležité, jak si ho ukočíruje italský trenér Andrea Stramaccioni, a pro fanoušky Sparty bude asi vítanou zprávou, že se jedná opravdu o jeho ryzí, vysněnou posilu, se kterou před dotažením přestupu sám komunikoval po telefonu.
Když už si ho tedy vyžádal, bude se teď Stramaccioni muset v první řadě zasadit o to, aby Václav Kadlec s Plavšićem neměli problém s ustupováním Ben Chaimovi v otázce iniciativy, ale zároveň byli připraveni ji v cukuletu převzít, jakmile vyjde najevo, že jejich hvězdný a královsky placený kolega nemá svůj den.
Pokud Václav Kadlec mívá sklony k sólování, izraelský křídelník je bezesporu ukáže taky – v takovém případě je nutno mít na hřišti někoho, kdo si ho seřve. Zároveň je radno mít na place hráče, kteří jsou schopni pohotově reagovat na časté vertikální záběhy Ben Chaima, jehož nadprůměrná herní inteligence se projevuje především v této herní činnosti, potažmo ve výběru střelecké pozice. (Nebude právě v tomhle ohledu nejvíc scházet Aleš Čermák?)
Koupit suverénně nejrychlejšího křídelníka izraelské ligy s parádní technikou je na jednu stranu výhra sama o sobě, na stranu druhou s podobnou pověstí (byť z horší ligy a s horší technikou) přicházel i Gino van Kessel. Srovnání s jeho osobou je pořád hlavně škodolibým a spíše nemístným aktem, avšak to neznamená, že je Tal Ben Chaim automatickou výhrou. Je nutno si ho srovnat a zároveň neznechutit.
Za ideálních okolností každopádně Sparta ulovila rozdílového borce, jakého jí může leckdo závidět. Obounohý borec, který už rozhodoval zápasy po boku falešné devítky (Zahavi) i relativně statického, nepříliš mobilního zabijáka do vápna bez driblinku (Prica, Kjartansson – nyní Janko?), vážně slibuje mnoho. Ani předpokládané rozestavení 4-2-3-1 si nebude žádat Ben Chaimovo přizpůsobování, preferovali ho totiž všichni kormidelníci Maccabi v čele s elitními Peterem Boszem a Slavišou Jokanovićem.
Otázka s nepředvídatelnou odpovědí za milion v tuto chvíli zní: bude Stramaccioni vědět jak na něho, když poprvé – a jaksi nevyhnutelně ještě několikrát poté – půjde do tuhého? Osobně nemůžu dospat.
Podrobné informace získáte zde:Fotbalové Dresy pro Děti.
